Šermířský klub L.A.G.


stylová restaurace pro milovníky historie,
jejíž sklepní prostory pochází z počátku 17. století

Rezervace na

f

773 252 559

Představujeme Vám brněnskou restauraci s vlastní duší.

Představujeme Vám místo neformálních setkání milovníků historie.

Představujeme Vám Šermířský klub L.A.G.

Oblíbenost hospod je stará téměř jako lidstvo samo a i když bývala hostinská zařízení často doupaty hříchu, ne vždy bylo jejich návštěvníky opovrhováno. Dokladem je i citát z Moravských lamentací – mravokárného spisu z r. 1605: „Ten kdo čtyry, pět i šest jiných opil, za člověka rytířského držán byl“. Brněnský kronikář Leopold Mazur poznamenává: „Brňané odedávna potrpěli si na dobré bydlo, rádi jedli hodně ale přitom také chutně a pili ještě více“.

Vážení návštěvníci,

dovolujeme si sdělit Vám několik zajímavostí z dějin hospod v Brně a především Vás seznámit s prostředím „Šermířského klubu L.A.G.“

Oblíbenost hospod je stará téměř jako lidstvo samo, a i když bývala hostinská zařízení často doupaty hříchu, ne vždy bylo jejich návštěvníky opovrhováno. Dokladem je i citát z Moravských lamentací – mravokárného spisu z r. 1605: „Ten kdo čtyry, pět i šest jiných opil, za člověka rytířského držán byl“. Brněnský kronikář Leopold Mazur poznamenává: „Brňané odedávna potrpěli si na dobré bydlo, rádi jedli hodně, ale přitom také chutně a pili ještě více".

Na konci devatenáctého století s rozvojem průmyslu rostl i počet brněnských hospod, především však těch s nevalnou pověstí. Časopis brněnských hostinských z přelomu devatenáctého a dvacátého století brojí proti těmto putykám, pajzlům, čajovnám, krčmám a hampejzům slovy: „Všude provádějí se nejnekalejší věci. Divoký skřek opitých vychází z doupat kde prostituce slaví své orgie. Nelze ani uvěřit tomu, že v díře kam slušný člověk by nevkročil, provozuje se činnost hostinská, koncesovaná brněnským magistrátem. Vejdete dovnitř a s hrůzou musíte se zachvěti nad neřestmi tam panujícími. Spatříte hejska své hnusné choutky provádějícího, dělníka, který omámen utrejchy utrácí svůj poslední žold, mladickost žen, které vrženy byly v proud prostituce ničí tam své životy ve prospěch kuplířů“.

Hospodu podobného ražení by málokdo z nás dnes navštívil, ale snahy provozovat historickou krčmy tu již byly. Známý brněnský kavárník Jan Brichta zval do svého podniku v Zemském domě hosty inzerátem: Přijďte se podívat do 16. století.

Šermířský klub L.A.G. je také historická hospoda a patří k ní i jisté zvláštnosti.

První dochované zmínky o domě Pekařská 9 jsou z roku 1704. Tento dům byl patrně zbořen a na jeho místě vystavěn dům nový, který měl vždy tři adresy: Pekařská 9, Studánka 15 a Kopečná 50. Místopisně byl zaevidován jeho prvním majitelem Leopoldem Schölerem 11.6.1854. Pověst domu, jakož i pověst ulic Kopečná a Studánka bývala v minulosti nevalná. V místech pod výstavným a udržovaným městským parkem na Francisbergu (dnes jsou to Denisovy sady), byla především ulice Studánka známa svými četnými nevěstinci, hampejzy, bordely a puffy, „kde ohyzdné nalíčené nevěstky bývaly tu vyloženy po celý den a celou noc a počínaly si velmi drze“. Posledními soukromými majiteli domu byli Carl a Sofie Pazofsky. V květnu 1946 byla na dům uvalena národní správa z důvodů státně nespolehlivé osoby majitele. V r. 1948 zřídil zde svůj atelier sochař a restaurátor Vaněk, který působil v prostorách dnešního klubu do osmdesátých let.

Interiér klubu je členěn dle slohových období.

Vstupní místnost — výčepní pult je částí vyřazeného oltáře, kamenné kuželky (balustry) tvořící stojací pultík jsou staré cca 500 let a byly zachráněny z ochozu Staré brněnské radnice. Nad nimi visí „Blücherův předvoj v okamžiku přechodu Rýna u Laubu“. Vlevo nad vstupem do barokní místnosti je jezdecká karabina a kozácká šavle.

Napoleonská místnost vpravo od vstupu je věnována bitvě u Slavkova a Napoleonskému období. Vévodí jí slavný Gerardův obraz „Bitva u Slavkova“ (detailní popis kompozice a postav ve zvláštní příloze). Nemohou zde chybět portréty tří „Slavkovských“ císařů. Rakouská dělostřelecká přilba, šavle a patrontaška jsou vzpomínkou na nestora brněnských šermířů a jednoho ze zakladatelů bonapartismu v Brně Václava Kotyzu. Sbírka medailí pochází z novodobých Napoleonských bojišť.

Barokní místnost vlevo od vstupu – instalované zbraně a zbroj jsou dílem mečíře Pavla Skryji. Kuličkové kordy vlevo od vstupu představují typickou jezdeckou chladnou zbraň třicetileté války. Z téhož období jsou pappenheimky a morion nad vstupem do renesanční místnosti. Dřevcové zbraně jsou reprezentovány spontony, halapartnou a zkrácenými píkami. Veduty zobrazují Brno v době švédského obléhání, doplněny jsou žánrovými rytinami a sérií slavných Leloirových ilustrací ke Třem mušketýrům. Vitráže oken vytvořil Laco Garaj. Ostění vstupu k provozním místnostem a sklepu je možno datovat do přelomu 18. - 19. století.

Renesanční místnost s krbem je také z valné části vyzdobena díly Pavla Skryji. Centrální růžice zbraní je dokladem řemesla pověšeného na hřebík. Tyto zbraně byly přes dvacet let používány při akcích šermířské skupiny L.A.G. Centrální růžici vévodí císař Rudolf II. Adriena de Vries. Na podlaze před krbem je instalována růžice větrná s udáním nadmořské výšky tohoto místa (216 m.n.m) a orientovanými světovými stranami. Knihy naproti krbu jsou z období romantismu, přesýpací hodiny tečou 22 minut, což je také maximální doba přípravy hostova pokrmu (na přání možno vyzkoušet). Obraz pod poličkou je Portrét ozbrojence Antonia van Dyck a není originálem. Fragment hlavy ve stropě je Vítr rozfoukávající ohně válek a byl nalezen při rekonstrukčních pracích v klubu. Krb není původní, je funkční a bývá zapalován zpravidla v neděli nebo na hostovo přání. Pečínky na něm připravené mají vynikající chuť. Muškety s furketami jsou opatřeny doutnákovým, pistole kolečkovým zámkem. Zátiší s katovským mečem, Staroměstskou popravou a Calotovými oběšenci je doplněno účtem kata Mydláře za staroměstskou exekuci, který lze přepsati takto:

Vaší milosti, jeho milosti císařský pane rychtáři v Starým městě pražským, pane ke mně sníženému milostivy.

Ve vší své sníženosti k Vaší Milosti se utíkajíc, pokorně tajiti nemohu, připomínaje vedle povinnosti své práci mou, která jest na mne s poručení J. M. C a J. M. knížecí, jakožto od J. M. C. plnomocenským nařízením komisaře k vykonání exekuce 21. Juni léta tohoto přítomného vložena byla, takovou pak exekuci sem osobně s násilnou prací svou náležitě vykonal. Protož Vaši M. ve vší sníženosti žádaje prosím, že vedle Vaší Milostí mě zakázání učiněného, totiž kterak že je za mou práci, i já bych více k mé sníženosti s dědici a budoucími svými sníženě platbu vyhledávati chtěl. Že toto sníženy člověk může říci a Bůh dá, sobě i zaplaceno míti bude, se za mně sníženého mistra popravního laskavě přimluviti račte. Za kteroužto práci na místě jmenovaný den vykonanou 500 kop míšeňských a čeládce mé 20 kop míšeňských a obzvláště za uklizení zlé paměti Martina Fruwaina 60 kop a na čeleď 4 kopy míšeňské spravedlivě zaslouženo jest, i tak zastanu je sám časem neb není čeládky zde v Městech pražských více mnohé, což nižší sumy činí 584 kop míšeňských. Zůstává se dodati 434 kop. Ničemu však od J. M. C. pána, pana mně sníženýmu člověku nejmilostivějšímu pod J. M. K., že to milostí a dědici a budúcími svými zakoupení mě milostivě učiniti chtíti ráčí, žádostivě odříkati budu. Já v té sníženosti mocné zrozen do vůle Boží zůstávati chci, což přitom při Pánu Bohu aj M.C. a pánům radám jejich milostem té celé důvěrné naděje sem, že za túž práci spravedlivě zaplaceno bude, v tom od Vaší Milosti laskavého a brzského opatření očekávám.

Actum připomínám poníženě slušně žádati v pondělí 19. dne měsíce July, léta Páně tisícího šestistého dvacátého prvního.

Jan Mydlář mistr v městech pražských popravní

Schody do sklepní místnosti jsou opatřeny renesanční mříží. Výklenek při šneku schodiště ukrývá malé lapidárium s fragmenty tvorby sochaře Vaňka, relikviář s ověřenými pozůstatky bojovníka od Bílé hory a skulpturu „Duch rytířův“ od Jiřího Netíka.

Gotická sklepní místnost je ponechána v původním stavu. Náhrobek Jana Jindřicha Lucemburského (1322 - 1375), markraběte moravského a bratra Karla IV., byl vytvořen akademickým sochařem Karlem Votýpkou na základě jeho pečlivého studia. Oslavný latinský nápis po obvodu je možno číst z kterékoliv pozice: „Ať je slavný, na věčnosti Jan Jindřich Lucemburský, který ctil v životě pravdu, krásu a lásku, stojí zde tichý a mlčící, markrabě moravský, duchovní vůdce vznešený a nejkrásnější“. Z protějšího výklenku hledí na svého vrstevníka dvojnásobná královna Česká a Polská, zakladatelka blízkého starobrněnského kláštera Eliška Rejčka. Instalované zbraně a zbroj prošly historií šermířské skupiny L.A.G. Domněnky o dalších prostorách napravo pod klenbou nebyly laickým průzkumem potvrzeny, ač jde domem pověst o třech patrech sklepů.


Vážení hosté, doufáme, že tímto textem jsme přispěli k Vaší pohodě při návštěvě klubu, rádi přijmeme Vaše případné poznatky k historii domu i čtvrti pod Františkovem a těšíme se na Vaši příští návštěvu.

Francois Pascal Gerard: Bitva u Slavkova

Vážení hosté dovolte krátký výklad k tomuto monumentálnímu dílu, které máme možnost díky přátelské pomoci Ivo Koukoly a ředitele Musea města Brna pana Hanáka spatřit zde v klubu.

Autorem je Francois Pascal Simon baron Gerard, jeden z nejvýznamnějších autorů období empíru. Obraz „Slavkovská bitva“ byl vytvořen dva roky po bitvě na Napoleonovu objednávku. Ústředním motivem je zajetí knížete Repnina Volkonskéko v bitvě u Slavkova, pravým důvodem je však oslava císaře Napoleona. Výjevu na obraze předcházel ve skutečné bitvě urputný boj ruských a francouzských gardových jednotek při sestupu z Prateckéko návrší. Při tomto boji padl velitel francouzských jízdních myslivců plukovník Morland. K záchraně jeho jednotky kolísající pod náporem 4. a 5. eskadrony skvělé carské gardy složené převážně z mladých petrohradských šlechticů, byly vyslány gardové jízdní oddíly pod vedením generála Rappa. S legendárním zvoláním „At pláčou krásné dámy v Petrohradě“ vyslal Rapp jako předvoj oddíl 250 mameluků, kteří svou divokostí a odhodláním v podstatě tuto šarvátku zvrátili ve prospěch francouzů a ohrožovali i carova bratra velkoknížete Konstantina. Francouzským jízdním myslivcům se pak podařilo zajmout raněného velitele carské kavalergardy plukovníka knížete Repnina Volkonského. Napoleon považoval toto dílčí vítězství své gardy za prorocké a morálně rozhodující pro celou bitvu a vždy si ho velmi cenil.

Na obraze vidíme zleva francouzské jízdní myslivce a mameluky s ukořistěnými korouhvemi, v bílé uniformě knížete Repnina na něj ukazuje pravicí generál Rapp. Vpravo od středu vidíme Napoleona, před ním maršála Berthiera za ním čtyři Napoleonovy pobočníky s jeho osobním mamelukem Rustamem. Dole dokresluje scenerii umírající rakouský dělostřelec a raněny ruský dělostřelecký důstojník.

Na konec výkladu nutno poznamenat, že zde visící obraz není originálem, protože vzhledem k tomu, že byl namalován v životní velikosti, bylo ho možno umístit pouze ve Versailles.